Nejhůř, kam vás mohou umístit je sem. Do "Caminulu" (tak oni tomuto ubytovacímu zařízení říkají) se dostanete přímo z vlakového nádraží autobusem číslo 3, vystoupíte 3. zastávku za divadlem, přejdete silnici a dáte se ulicí vedoucí kolmo k hlavní silnici, po které jste přijeli. Jmenuje se Bistriţei strada. Po nějakých 200 metrech je po pravé straně vrátnice a tam to je. Za vrátnicí půjdete po silnici směrem doprava, je to poslední budova v areálu (kde je zřejmě ještě nějaká střední škola nebo učiliště, nevábně vypadající menza a tělocvična).
Samotná ubytovna je dost znechucující. Zřejmě dostanete pokoj 218 nebo 203, obojí v 2. patře. Pokoje jsou relativně čisté, i když na naše poměry je to stejně šok. V pokoji 218 je lednička a dvě nepohodlné krátké postele. Nám se tam pokusili povléct deky, ale raději jsme spali celou dobu ve spacácích. Naproti tomu pokoj 203 nemá lednici, ale zato má umyvadlo s vodou, což na 218 není, takže si musíte nosit vodu z koupelny. Dámská koupelna+sprcha+záchody jsou na stejné chodbě, chlapecké jsou až na druhé straně patra, proto hodně chlapců leze na dámské záchody a do koupelny. Do sprch naštěstí nelezou. Ještě že tak, sprchy jsou zde totiž vymyšleny jako jedna velká místnost, uprostřed je stěna a na ní zabudovaných 5 + 5 sprchových baterií. Pánské sprchy jsou celkem funkční, na dámských sprchách fungují jen 2 sprchy, ostatním chybí kohoutky nebo trubka. Voda teče přímo z této trubky - stejně tak i v pánském oddělení, takže jde spíš o omytí pod kohoutkem v umyvadle, než o opravdickou sprchu. Sprchy neustále tečou, nejdou utáhnout, takže v celé místnosti je pořád mokrá a slizká podlaha. Vezměte si proto s sebou nějaký pevný pantofle, ne jen pletený nebo plátěný ťapky, jak jsme to udělali my. Jsou dobré i do pokoje, protože nemáte možnost si pokoj uklidit, není zde smetáček, lopatka, hadr, prostě vůbec nic.
To stejné s praním prádla: pokud přijedete na víc jak na měsíc, asi se nevyhnete
praní si prádla. Pračky zde neexistujou a ve městě pravděpodobně není nic jako
prádelna. Takže prát ručně. Kupte si lavor, pořídíte kolem 50.000 lei. V umyvadle
prát nejde, nejsou tu špunty. Uplně nejlepší je jet na stáž se ženskou, která
se o toto vše postará. Kupte si pořádný prášek na praní, (lépe: ukradněte doma).
Umyvadla v umývárně jsou povětšinou čistá a většinou funkční, respektive většinou
je alespoň jedno použitelné. Horší jsou záchody: chybí zde prkýnka, záchody
nejdou zamknout, u některých nejdou ani pořádně zavřít dveře. Bývají často silně
znečistěné, dokonce i na místech, kde se člověk diví, jak se to tem lidem povedlo.
Vítek viděl chlápka, jak si stoupl na mísu, dřepl si a ...hrůza. Záchody není
čím umýt, utřít, na pánským záchodě většinou chybí okno (sklo), takže je tam
zima. Na dámských záchodech se navíc povalují hromady čehosi..použitého... Nejhorší
situace nastává v neděli večer, kdy se výkaly na záchodech nakupí do obludných
rozměrů, záchody jsou často ucpané, před vchodem do sprch se tyčí ohromná kupa
odpadků, umyvadla většinou neodtékají a po chodbách se válí chuchvalce prachu
a vajglů. Je to proto, že uklízečky zde uklízejí jen ve všední dny. Chodí tak
kolem 10-11 hodiny, kdy je v budově i největší klid, takže těsně po uklízečce
je nejvhodnější doba k návštěvě sprchy. Sice vše intenzivně zapáchá chlorem,
protože uklizečka ho sype všude a na všechno v plných hrstech, ale zase je všechno
vytřené a uklizené. A hlavně se dostanete do sprchy bez nutnosti prohrabávání
se odpadky. Voda z kohoutku je celkem pitelná, jen ze začátku školního roku
je nekonzumovatelná, to proto, že stojí v trubkách dva měsíce a neodtéká. Situace
se zlepšuje kolem poloviny října. Vodu si musíte nosit na pokoj, nejlepší je
na to pětilitrová PET láhev, lze zakoupit za 17 tis. Lei v Profi. Vodu (i znečistěnou
- např. po uvaření těstovin) lze tradičně vylévat z okna. Ono, až se podíváte,
co máte pod okny a až kolem vás z vyšších pater prolétne lahev nebo špinavá
voda, tak pravděpodobně tuto tradici také přijmete. Vstup do objektu hlídá vrátný,
který po vás může chtít průkazku. To stejné po vás může chtít vrátný při vchodu
do budovy ubytovny. Po chodnících kolem objektu se potulují smečky psů, ale
nejsou nijak nebezpečné. V ubytovně bývá dost rámus, obyčejně do 2 do 3 do rána,
zvlášť o víkendu. Zato ráno začne být rušno až po 9. hodině. Navíc zde jsou
o patro výše ubytovaní studenti hudební akademie či konzarvatoře, takže nad
vámi každou chvíli bude někdo zpívat (řvát). Na hlasitou hudbu odvedle je nejlepší
pustit si ještě hlasitější vlastní. K tomuto účelu si pořiďte - nejlépe na tržnici
za dvacku - rozdvojku, protože v pokoji je jen jedna zásuvka, ve které budete
mít zapojenou lednici, pokud tedy není zima neskladujete si věci (potraviny)
za oknem, ale to není moudré vzhledem k různým odpadkům a vodě, kterou vylévají
z oken nad vámi.
Jistě na vás bude několikrát za pobyt klepat vrátný - pravděpodobně kontrola,
kolik lidí je v pokoji, tak na něj mluvte česky nebo anglicky, nesnažte se o
rumunštinu, nebo vás zaplaví příval otázek, které byste pravněpodobně nebyli
schopni zodpovědět ani kdybyste rumunsky uměli... Případně se odvolávejte se
na Doinu Ieneni.
Na pokoji asi nebudete mít vařič, protože se prý pravidelně ztrácejí, studenti
si je asi berou s sebou domů do vlasti. Urgujte Doinu Ienei, ať vám nějaký dodá.
Něco jako kuchyňka zde samozřejmě není, ani nádobí, ani hrnky, ani lžíce, nic.
Vemte si z raději z domu. Stravovat se v místní menze není nic moc, zvlášť když
oběd stojí 50.000 lei (tato cena se ovšem každý rok mění), za což se slušně
najíte i jinde. Nejúspornější je samozřejmě si vařit.